Článek se pokouší teologicky reflektovat téma „světskosti“ a „církevnosti“ diakonie na příkladu vývoje Diakonie Českobratrské církve evangelické. V úvodu představuje dva odlišné postoje, které provázely vznik této organizace v roce 1989. Dále je zasazuje do kontextu teologické diskuse o diakonii v německém protestantském prostředí od 2. pol. 20. stol. do současnosti. S využitím podnětů teorie sociálních systémů N. Luhmanna, která chápe diakonii jako funkci náboženského systému vzhledem k ostatním dílčím systémům společnosti, usiluje o překonání dichotomie obou uvedených charakteristik jakožto fenoménů vlastních křesťanství samotnému a hledá možnosti sblížení církve a diakonie.
Článek vyšel v Caritas et veritas 2/2016.
Plné znění najdete zde.