V pátek 28. ledna proběhla na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích konference s názvem „Církev v době pandemie“. Teologové a religionisté na ní hledali odpověď na otázku, jak naplňování úkolu církví ovlivnila pokračující pandemie.
Jak do života církví zasáhlo dění uplynulých dvou let a jak nabyté zkušenosti a jejich reflexe mohou přispět k promýšlení života a služby křesťanů v české společnosti a k lepší připravenosti na podobné situace? To byly hlavní otázky, o kterých částečně prezenčně a částečně online diskutovali účastníci konference ze čtyř univerzit. Setkání představovalo pokus o reflexi pandemické zkušenosti na akademické půdě z hlediska poslání církve, a to na základě jejích základních prvků: bohoslužby (liturgie), svědectví (martyrie), služby potřebným (diakonie) a společenství (koinonie).
Po pozdravu děkana fakulty Rudolfa Svobody se v úvodní přednášce religionista David Václavík zamýšlel nad otázkou pandemie jako výzvy a zkoušky. Pro současné podoby křesťanství v ČR je podle něj charakteristické dvojí napětí: „To první napětí je dáno pluralizací, kterou západní křesťanství prošlo v posledních několika staletích, a která dramaticky narostla v posledních několika desetiletích. Jeho konsekvencí je zpochybnění legitimity a autenticity. Druhou tenzí je tenze zjednodušeně řečeno vnější. Jde o napětí dané postupnou ztrátou srozumitelnosti, atraktivity, ale také důležitosti. Jeho konsekvencí je zpochybnění potřeby a přínosnosti. Dva roky spojené s pandemií onemocnění Covid 19 tato napětí vlastně jen zintenzivnily a v některých ohledech i nasvítily chvílemi až v dosti nekompromisním světle,“ uvedl Václavík. Církve by si podle něj neměly nechat svázat ruce snahou být součástí establishmentu, ale usilovat spíše o vytvoření společensky důvěryhodné alternativy.
Pokračování konference se neslo ve znamení zmíněných čtyř podob života církve, jak je formuluje teorie konstitutivních prvků církve. Ke každému z nich zazněly dva příspěvky od přednášejících, zastupujících vždy římskokatolickou a evangelickou perspektivu, jakkoli se přitom ukázalo, že spíše než konfesní rozdíly, odlišují jednotlivé pohledy osobní zkušenosti, generační perspektiva nebo zvolený teoretický přístup. Zřejmě nejviditelnější proměnou prošel během pandemie liturgický život církví. Tomu se ve svém příspěvku věnovala Tabita Landová, která zdůraznila význam tělesného rozměru a vzájemného kontaktu účastníků liturgického slavení, a Michaela Vlčková, která se zaměřila na teoretické uchopení bohoslužby jako performativního jednání. Bohoslužbu přirovnala k sociálnímu dramatu, v němž hraje důležitou roli kupříkladu také shromáždění a poslání účastníků. V rámci uvažování o církvi jako společenství podal Pavel Hošek důkladnou biblickou analýzu významu společenství v rámci křesťanství a Michal Kaplánek pak představil konkrétní dopady pandemie do prožívání společenství v římskokatolickém prostředí.
Další blok patřil tématu svědectví, tedy otázce, co jako křesťané vyznáváme a o čem i v kontextu pandemie máme svědčit. Jaroslav Vokoun zdůraznil důležitost křesťanského svědectví tváří v tvář smrti a aktuálnost stále se opakující biblické výzvy: Nebojte se! Michal Opatrný na pozadí teorie konstitutivních prvků církve navrhl uvažovat o primátu martyrie, vycházejícím z Boží služby člověku, k němuž by se nakonec měla vztahovat bohoslužba, společenství i služba potřebným, a podtrhl význam srozumitelnosti křesťanského svědectví v dnešní době. Závěrečný blok pak patřil službě potřebným. Ondřej Doskočil představil na základě výzkumu mezi nemocničními kaplany jejich službu v období pandemie a výzvy, které jejich zkušenost představuje pro službu církve. Karel Šimr nabídl pohled z perspektivy faráře evangelického sboru a zdůraznil, že vedle konkrétního jednání ve prospěch trpících patří k diakonickému rozměru poslání církve spolu se zastáním se těch, kdo jsou opomíjeni, i samotná existence křesťanského společenství jako prostředí, kde se na základě víry v Krista potkávají lidé, které jinak rozděluje zkušenost s dopady pandemie nebo pohled na ni.
Zájemci mohou shlédnout jednotlivé příspěvky na YouTube kanálu fakulty. Organizátoři rovněž počítají s vydáním monografie, jejímž základem budou právě referáty, které na konferenci zazněly.